Vznik a vize

Jak to začalo

Nápad a postupná realizace denního stacionáře pro lidi se získaným poškozením mozku navazuje na příběh Zdeňka a Jiřky. Rodina Zdeňka hledala možnost péče s adekvátními službami mimo domov, aby měl Zdeněk možnost navazovat kontakty s podobně postiženými lidmi a využívat odborné terapie, které by umožňovaly zlepšování kvality jeho života, dovedností a tím i možnost přiblížit se co nejvíce k samostatnosti. Na druhé straně zažívala Jiřka životní zlom po sdělení výsledků z neurologických vyšetření, kde jí byla diagnostikována roztroušená skleróza. Ve velmi krátkém okamžiku ztratila práci a partnerské zázemí. Začal boj s časem, který provázela úzkost, strach z budoucnosti a naprosté sociální odloučení. Osudy Jiřky a Zdeňka se propojily. Společně s dalším odborníkem a rodinami začali realizovat myšlenku vybudování služby určené lidem s podobným handicapem. 

Realizace

Tato vize našla odezvu u podobně smýšlejících lidí a podařilo se nám společnými silami dospět do bodu, kdy bylo možné 20. 2. 2020 denní stacionář otevřít. Tomu předcházelo dlouhé hledání bezbariérového objektu na Kladně a následné vyjednávání finanční podpory na kladenském magistrátu. Na Krajském úřadě Středočeského kraje bylo třeba sociální službu denního stacionáře řádně zaregistrovat a zajistit vše potřebné k podpoře a začlenění do veřejné sítě sociálních služeb. V neposlední řadě bylo třeba zajistit stavební úpravy prostoru a jeho následné vybavování.

Jsme unikátní

Žádné podobné specializované zařízení pro dospělé osoby po úrazech hlavy, po cévních mozkových příhodách nebo podobných neurologických handicapech ve Středočeském kraji není. Denní stacionáře pro handicapované s kombinovaným postižením existují pro děti, seniory nebo jsou využívány především lidmi s mentálním postižením. Lidé, kteří potřebují intenzivní každodenní rehabilitaci, fyzioterapii, ergoterapii nebo logopedickou péči a zároveň asistenci při péči o sebe, neměli žádný prostor, kde by mohli smysluplně trávit čas. 

V čem stacionář pomůže

Rodinným příslušníkům, kteří v domácím prostředí pečují o takto nemocného člena rodiny, přináší existence zařízení tohoto typu velké ulehčení od každodenních 24-hodinových povinností. Handicapovanému člověku naopak umožní vymanit se z izolace domácího prostředí a přijít do kontaktu s lidmi, kteří mají podobné problémy a podobné potřeby – mají tak možnost se vzájemně motivovat a obohacovat o své dobré zkušenosti. Zároveň ale klienty podporujeme v sociálním začleňování i mimo stacionář.

A co dál?

Do budoucna bychom rádi rozšířili projekt o další sociální služby – odlehčovací službu a týdenní stacionář.